Formovala ho nespoutanost Filipa Topola, miluje obrazy Hieronyma Bosche a v dospívání závodně běhal. Divadlo pro něj dlouho představovalo cosi umělého, až ho na konci gymnázia – pod záminkou dada – začal sám zkoušet. Obzory mu otevřela studijní stáž v Krakově a rozhlasová praxe v elévském oddělení. U tohoto média zůstal, a dnes patří mezi nejvýraznější rozhlasové tvůrce se slabostí pro Drákulu anebo Thomase Bernharda. S Petrem Mančalem mluvila ve Vizitce Markéta Kaňková.