Kořeny zázraků rostou v mělké obyčejné půdě plné kamenů. Kdysi žil poblíž Bruselu rolník s těžce nemocnou manželkou. Byl velice chudý, to také nebylo nic neobyčejného. Aby své nebohé ženě mohl v zimě zatopit, pokácel na svém poli prastarý dub, který byl pro jeho předky nedotknutelný. Zdá se, že se tu jednalo o typický posvátný strom, jehož tradice mohla sahat až do předkřesťanských dob.