Improvizace ji lákala už v době studií na Taneční fakultě pražské HAMU. Tehdy, na začátku 90. let, ale na katedře choreografie nebyla „na pořadu dne“. Lásku k ní si ale jedna z tváří současného tance udržela po celou profesní dráhu: jako techniku i princip ji vzala do hry při tvorbě řady inscenací. Třeba i ve Stále stejném příběhu, který vznikl na základě inuitské legendy, na popud orchestru Berg.