Mám zkřivenou sanici, vykopnutá žebra, prodělala jsem hodně otřesů mozku, vypočítává Ivana Zittová zranění na těle, ke kterým přišla doma i ve škole. Horší jsou ale jizvy, které jí zůstaly na duši. „Když jsem byla maličká, vyhrožovali, že mě znásilní a moje vlastní máma si u toho dávala lahvové pivo,“ vzpomíná. Obětí šikany se stala proto, že se do komunistického Československa narodila jako zrzka. „My jsme byli méněcenní a kluci to měli horší, když byli zrzaví. Nevím proč. To je, jako když máte černocha a bílého v některých státech. Prostě viděli, že se nechám. Pak už jsem se nenechala a nenechám dodnes,“ říká. Před dalšími ranami začala ve třinácti utíkat z domova. Radši než tam, chtěla žít na ulici. Strávila na ní 37 let.