V začátcích kariéry byla Jana Plodková schopná pracovat nonstop a ani nepostřehnout, že je nemocná. Po 20 letech v branži přiznává, že je na sebe opatrnější. Začala víc naslouchat svému tělu a o co intenzivněji se do rolí noří, o to větší potřebu má z nich vystupovat a vracet se k sobě. „Pokud trávím den tím, že mám samé dramatické scény, tak si to tělo zapamatuje a neřekne si: To je hra, to je dobrý, já to pustím. Tak to není, takže mu musím potom pomoct dát se do klidu,“ říká herečka s tím, že ztracenou rovnováhu nachází v přírodě. Blízko k ní měla odmala. Vyrůstala sice v jičínském paneláku, ale když zrovna nebyla ve škole, bavila se lezením po stromech. Slabost pro ně má i dnes, jejím velkým snem je vidět sekvoje.