Velké filmové příležitosti začal Martin Finger dostávat až po třicítce, do té doby ho znali především divadelní diváci. Nijak tím netrpěl, v divadle trávil 92 % života a některé nabídky zahrát si před kamerou dokonce odmítal. Dnes se diví, jak dokázal permanentní nápor na psychiku i mozek přežít. Přežil a zpětně těch divokých a krásných 10 let hodnotí jako absolutní vrchol svého profesního i životního růstu, ze kterého čerpá dodnes. Způsob, jakým hraje, ovlivnil i jeho životní příběh. „Vždycky jsem nebyl takový, ještě na gymplu jsem byl bavič třídy. S Ondřejem Sokolem jsme strávili celé to období jako jeden velký vtip, samá legrace ze všeho, z nás, ze všech lidí, myslím, že jsme tím museli být až nesnesitelní,“ vzpomíná na bezstarostnou jízdu, kterou ukončila sebevražda jeho mámy. „Tam se moje duše proměnila,“ říká v otevřeném rozhovoru.