S Robinem Kvapilem, režisérem filmu Velký vlastenecký výlet, o banálnosti lidského zla. Robin strávil při natáčení se třemi – jak sami o sobě tvrdí – dezoláty dvanáct dní dokumentováním jejich cesty po válkou zničené Ukrajině.

Při zaznamenávání jejich reakcí na střet s válečnou realitou teklo hodně slz, ale bylo málo lítosti a vůbec žádné pochopení. Mluvili jsme o tom, jak protagonisté filmu reagovali při návštěvě masového hrobu v lese u Izjumu, co říkali na znásilňování nezletilých dívek a setkání s člověkem, kterému ruský nálet zabil všechny děti i vnoučata.

Taky jsem se ho ptal, jak je možné, že se na nikoho z nich neměl chuť vrhnout, a proč členové štábu při natáčení brečeli.

Ve druhé části jsme se na chvíli vrátili i k jeho druhému letošnímu filmu Smoke – o lidech, které naše justice poslala na osm až jedenáct let do vězení za pěstování několika kytek konopí. Včetně nemocného sedmdesátiletého důchodce, který je pěstoval pro svou devadesátiletou matku, aby neměla bolesti.

Příjemný poslech.