Že chce být herečkou, věděla Martha Issová od čtyř let. V patnácti si vydupala, že půjde na konzervatoř, mámě – taky herečce – Lence Termerové navzdory. Ta byla přesvědčená, že odstřihnout se v tak útlém věku od všeobecného vzdělání není dobrý nápad. Záhy se ukázalo, že nebyl. Ještě předtím ale dostala Martha svou první roli, která se pro ni stala traumatickým zážitkem. Permanentní konfrontaci s tím, že je „dcerou Lenky“ nebo „sestřenicí Kláry“, bytostně nesnášela. Navíc si musela připustit, že ve škole není šťastná. S přiznáním ale přišlo i smíření. „Od té doby jsme začaly s mámou spolupracovat. Navíc jsem potom měla štěstí, že mě z konzervatoře vyhodili,“ říká dvojnásobná držitelka Českého lva s tím, že za to, kým dnes je, vděčí právě své mámě.