Minus třicet ve stanu, mrazivý vítr a všudypřítomný led, tak vypadala ještě před pár týdny každodenní realita Petra Horkého. Sleva z evropských standardů byla přitom draze vykoupena, konkrétně dvěma miliony korun. Čtrnáct let hledal cestovatel a dokumentarista důvod, jestli je legitimní takovou částku za výpravu na Jižní pól utratit. Našel ho paradoxně až v cestovatelské beznaději během pandemie, kdy si uvědomil, že když chce člověk něčeho dosáhnout (a nemusí to být zrovna točna), musí věřit. Připomenout to sobě i druhým mu za to stálo. Na vysněnou polární expedici se připravoval nejen se svým trenérem, konzultoval ji i s psychoterapeutkou, aby věděl, jak říct o svém odjezdu dvěma malým dcerám. Její doporučení znělo: „Rozhodně po nich nechtěj souhlas s cestou, protože kdyby se ti tam něco stalo, tak si celý život budou říkat, že tě tam poslaly.“